Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
SUFFER WELL založil Mick Kenney, hlavní hybatel black-grind extrémistů ANAAL NATHRAKH, když zjistil, že se mu v hlavě líhnou nápady, které tak úplně neodpovídají standardům jeho domovské formace. Ke spolupráci přizval Brandana Schiepattiho, frontmana kalifornských BLEEDING THROUGH (se kterými mimochodem odjel v roce 2010 jako zaskakující kytarista světové turné), plus ještě další tři mladíky z industriálních spolků IMPERATIVE REACTION a COMBICHRIST a zkraje roku 2011 dokončila jeho „nová kapela“ své první regulérní album.
Nahrávka pojmenovaná „Sorrows“ (což byl mj. původně zamýšlený název pro celý projekt) není zdaleka tolik vyhrocená jako ANAAL NATHRAKH, ale přesto se trochu vymyká současným metalovým zvyklostem. Pod hlavičkou SUFFER WELL se spojují zdánlivě nesourodé věci jako metal a punk, grindcore a zpěvné refrény a heavymetalové melodie a elektronika, ale nechybí ani tvrdé metalcore riffovačky nebo odkazy na dosavadní Kenneyho tvorbu. Věřím, že takto černé na bílém to vypadá dost složitě, ale nenechte se zmást. Nejedná se o žádnou krkolomnost. Všechny elementy vedle sebe fungují velmi přirozeně a nahrávka od začátku až do konce neskutečně „jede“.
SUFFER WELL jsou variabilnější a lépe stravitelní než BLEEDING THROUGH nebo ANAAL NATHRAKH, místy zní kupodivu až skoro hitově a z jejich hudby je cítit především obrovské nadšení. Kusy „Never Surrender, Never Give In“, „The World Is Decay“, „The Funeral“ nebo „For Today, For Yesterday, For Everyday“ jsou rychlé až zběsilé, hodně do punku pecky, ale mají i nápady, melodie, riffy a zvraty. Kapela se nesnaží být ortodoxně tvrďácká a skladby obsahují často i veselé „hejvíkovské“ kytary nebo zpěvné melodické refrény. Album je tak divoké, ale ne zaťaté či monotónní a dovoluji si odhadnout, že příjemně zabaví většinu posluchačů, kteří se zajímají o punk, hardcore nebo heavy metal.
Mick Kenney měl při vybírání spoluhráčů šťastnou ruku. Brandan Schiepatti vystihl vcelku přesně to, co si principálova hudba žádala, a jak čisté vokály, tak rozzlobený štěkot zní v jeho podání velmi přesvědčivě. Neméně bravurní však byla i volba bubeníka. Trevor Friedrich zatím není nijak profláklé jméno, ale jeho angažování se jeví pro celkovou koncepci jako naprosto zásadní. Svým živelným stylem bubnování vtiskl nahrávce onen punkový ráz, díky čemuž kolikrát dost (záměrně?) kýčovité kytary působí „cool“.
Vcelku povedená nahrávka má však jedno veliké „ale“, kterým je vydavatel. Kenney se Schiepattim upsali SUFFER WELL u Century Media, avšak poté, co z kraje roku 2011 dokončili nahrávání, marně čekají na oficiální vydání alba. Vydavatel anoncovaný termín 7/2011 nedodržel (objevil se pouze singl „Treachery“) a z neznámých důvodů uložil celý materiál do šuplíku s tím, že se jeho oficiální zveřejnění posouvá na neurčito. Frustrovaná kapela zřejmě nechtěla dále čekat a ve snaze dostat svoji hudbu mezi lidi uvítala, že někdo ze zainteresovaných pověsil „Sorrows“ na internet. Album je tak nyní dostupné jako on-line streaming nebo „neoficiální download“, který je ovšem „posvěcený“ samotnou kapelou.
Pro novou, začínající partu je to vskutku prekérní situace, ovšem nechme ji stranou. Hlavní je, že Mick Kenney i Brandan Schiepatti se svým společným dílem příjemně překvapili. Doufejme, že je problémy s firmou nerozhodí a dočkáme se i koncertní verze SUFFER WELL. V tomto případě by to jistě stálo za to.
1. Follow Me To Disappointment
2. The Heart Is A Sinking Betrayer
3. Treachery
4. Fire
5. Never Surrender, Never Give In
6. The Funeral
7. For Today, For Yesterday, For Everyday
8. Ashes
9. This World Is Decay
10. Sweat Away This Venom
11. Thirty Below
12. Blasphemous
13. Empty And Defiant
14. Oblivion
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.